Obsah
Nezapomenutelný týden v Lotyšsku
V neděli 10. února nás naše budíky nemilosrdně probudily kolem třetí ráno. Ještě se zalepenýma očima jsme zabalili poslední věci, co s sebou budeme potřebovat a vyrazili jsme na letiště Václava Havla v Praze.
Naše skupina, 5 studentů z novostrašeckého gymnázia s učitelským doprovodem, měla strávit jeden týden, v rámci projektu Erasmus+, v Lotyšsku. Do tohoto projektu jsou, mimo Českou republiku a Lotyšsko, zapojeny i další tři země a to Litva, Řecko a Maďarsko. Právě se studenty z Maďarska jsme se setkali na Frankfurtském letišti, kde jsme po našem prvním letu, měli před přestupem tři hodinu pauzu. Hned po ránu jsme si procvičili konverzace v anglickém jazyce s našimi novými přáteli, ale čas jsme měli i na nacvičení typických českých tanců, kterými jsme se chtěli v Lotyšsku pochlubit. Pohledy lidí, čekajících nejen na let do Rigy, nechápající jak někdo může v osm ráno na letišti tancovat polku, byl k nezaplacení.
Let z Frankfurtu do hlavního města Lotyšska, byl klidný a s krásnými výhledy. Po přistání nás přivítalo nejen hezké počasí, ale i autobus, kterým jsme měli pokračovat dál na východ. Cílem bylo naše hostitelské městečko - Madona. Nevím, jestli jsou lotyšští lidé zvyklí cestovat nalehko, každopádně pan řidič nejspíš nepočítal s tím, že na týdenní pobyt přiletíme s kufry. Autobus, kterým přijel, nebyl pro česko-maďarskou skupinu studentů s kufry dostatečně velký. Ale poté, co jsme se uskromnili a všichni se do autobusu i s kufry vešli, mohli jsme vyrazit na poslední část naší cesty.
Po třech hodinách jízdy jsme dorazily do Madony. Naše hostující lotyšské rodiny nás už čekali a my se tak rozloučili s českými kamarády i učiteli a každý z nás se mohl na vlastní pěst začít seznamovat s tamní kulturou.
Den po příjezdu bylo načase se seznámit se všemi přítomnými. Po slavnostním přivítání studentů a jejich učitelů, nás čekala krátká prezentace o Madonské škole. Bavili jsme se skvěle a po obědě přišla řada i na národní lidové tance. Polka rozhodně zabodovala.
Hned následující “snow day” byl naprosto úžasný. Ráno byl sraz před školou, odkud jsme autobusem společně vyrazili do nedalekého střediska zimních sportů. Aby bylo každému hned jasné, že jsme jeden tým, dostali jsme jako dárek všichni stejné modré čelenky. Obuli jsme půjčené běžky a oprášili naše dovednosti na trasách různých délek a náročností. Po celém dopoledni stráveném běžkováním, koulováním nebo jen válením ve sněhu jsme se všichni sešli v hlavní budově areálu, kde na nás čekal dobrý oběd a také výborná horká čokoláda s příchutí lískových oříšků z automatu za pouhé 1€. Po načerpání nové energie jsme se vrátili zpět na sníh. Tentokrát jsme měli možnost vyzkoušet si biatlonovou střelbu. Každému se povedlo změnit barvu z černé na bílou aspoň u jednoho terče. Na závěr jsme si rozděleni na týmy zasoutěžili v různých variacích slalomu. Utahaní, spokojení a jen s jednou zlomenou hůlkou na kontě jsme se tak zakončili další den.
I když se průběh celého týdne nesl spíše ve sportovních duchu, jak už vyplývá ze samotného názvu projektu “Physical Education - Active Lifestyle,” středeční program nás překvapil svým kulturním rázem. V plánu dne byla návštěva jednoho z mnoha uměleckých a sportovních muzeí v hlavním městě Lotyšska - Rize. První muzeum RIGA BOURSE bylo zaměřeno spíše na moderní umění, které nás ovšem tolik nezaujalo. Ale ve zbývajícím čase jsme objevili expozici s orientálním uměním a částečně i starověkým, to už bylo mnohem zajímavější a nejen pro nás, ale i náš učitelský doprovod, velmi poučné.
Další muzeum, už sportovně zaměřené, nás dovzdělalo v odvětvích mnohem méně známých - lotyšští olympionici. Kromě zdlouhavého historického výkladu na nás čekal jeden z lotyšských reprezentantů v biatlonu a povyprávěl nám o své kariéře, což bylo mnohem dobrodružnější a zástupci ze všech zemí horlivě poslouchali.
Cestou z muzea jsme zastavili u sportovního centra na kraji Rigi, kde jsme strávili zbytek odpoledne bruslením a večeří v tamnější restauraci se snad největším výběrem jídla, co většina z nás na jednom místě kdy viděla - považuji to za výjimečné zakončení dne.
Den odjezdu přišel rychlostí blesku. Sobotní ráno bylo plné loučení a některé se neobešlo bez slz. Naposled jsme si zopakovali tří hodinovou cestu autobusem do Rigy a vyzkoušeli i jejich městskou autobusovou linku. Po projití check-inu jsme objevili naše milované LIDO (lotyšská síť výtečných restaurací) a tak jsme si mohli dopřát poslední smažené lotyšské jídlo před tím, než odjedeme nadobro. V Rize jsme měli času dost, za to kvůli krátkém času na přestup a ke všemu menšímu zpoždění prvního letu jsme museli celé frankfurtské letiště doslova přeběhnout a využít všechny zrychlovací pásy, které byly po cestě. Letadlo jsme stihli, a tak už jsme za další hodinu nohama pevně stáli zpátky u nás, v Česku. Výlet tím sice končil, ale vzpomínky a zážitky nám zůstanou určitě napořád.