Navigace

Obsah

Poslední zvonění

Těší se na něj od jara prvního ročníku, kdy byli poprvé nuceni ochutnat modrou nebo brčálově zelenou kaši nejistého složení, kdy měli tváře umouněné mourem či rtěnkou a oblečení čpělo podivnou prastarou voňavkou. Však počkejte, až budeme ve čtvrťáku! Na naše poslední zvonění jen tak nezapomenete!

Každoročně před začátkem „svatého týdne“ si čtvrťáci naposledy a zcela legálně zařádí. Vyhastrošení do neuvěřitelných modelů trápí výše popsanými způsoby ty, kteří seberou odvahu přijít toho dne do školy a kteří se odmítají jakkoli vyplatit.

Když dojde kaše, vypíšou se rtěnky a nosy přivyknou laciným voňavkám, nadchází čas potrápit ty nejodvážnější z učitelského sboru, což se k velké radosti studentstva děje v době vyučování.

Improvizovanou mučírnou se stává vhodně ponurá suterénní tělocvična základní školy, pro účely posledního zvonění ten den vybavená audiovizuální technikou.

Učitelé si tu za ta léta, kdy se poslední zvonění koná, vyzkoušeli mnohé: maturitu, aby věděli, jak se chudák student cítí při zkoušení dutý; Videostop, aby ukázali svůj přehled a rychlé reakce; improvizované hraní scének podle zadaného tématu a mnoho dalších laskomin. Maturanti, v jejichž režii celá akce probíhá, vtahují do akce i studenty nižších ročníků, kteří ve spolupráci se svými učiteli řeší zapeklité úkoly.

Na chvíli si tak studenti a učitelé vymění své role a zažívají spolu netradiční chvíle. Ne proto, že se to musí, ale proto, že se jim chce a že si dokáží udělat legraci i sami ze sebe.

Každý maturitní ročník usiluje o to, aby se na choreografii, vtipnost a nápaditost provedení jeho posledního zvonění ještě dlouho vzpomínalo. Některá vystoupení jsou ostatně už dnes legendární.